Fryštácký dogtrekking, Držková, 15. - 17.10.2010

"Po lesní pěšině tancují listy všech možných barev a ty poslední se snášejí ze stromů jako létající víly. V lese je naprosté ticho, jen stromy šeptají svá nejtajnější přání a připravují se na zimní období. Z ranní mlhy, která je teď vládkyní lesa, vykukují špičky smrků. Krásnou přírodou protéká tajemný, křišťálový potůček, který křižuje naklánějící se listnaté stromy. Les je na podzim tak kouzelný..."

Je tohle pohádka? Může být, ale není. Přesně takhle vypadal Fryštácký dogtrekking. Popsat ho nebylo nic složitého.

Náš první dogtrekking. Těšila jsem se jako maláOčekávala jsem, že ho dojdeme ve zdraví celý. A mé očekávání se naplnilo.

Protože to nemáme daleko, mohla jsem se pohodlně vyspat doma. V pátek večer jsme jeli na prezentaci a já dostala mapu s itinerářem. Trasa měla přesně 37,2 km. Šli jsme kratší variantu. Tak zase zpět domů a pořádně se vyspat...

V sobotu ráno vstávám v 5 hodin. Chystám poslední věci, které by se mohly hodit, balím jídlo a vodu. Po 6. hodině vyrážíme do Držkové. Jessie prospala snad celý den i celou noc, má tolik energie! Na místě si dávám chvilku na rozhýbání, hodím batoh na záda a na cestu se vydáváme přesně v 7:43. Jde se nám moc fajn. Předbíháme pár lidí. Po několika kilometrech chůze po modré značce potkáváme v lese policajty, kteří hledají nějakého muže. Prý kdybychom ho viděli, tak máme zavolat na 158, že se pohybuje někde v okolí. Jessie začíná být nejistá, zastavuje se, kouká všude možně, jen ne dopředu. To mě opravdu znervózňuje. Na 10. kilometru, chvilku po prvním kontrolním bodě, odbočce na zelenou a následně na modrou si dáváme malou pauzu. Ani si nelehla... Po asi 5 minutách se vydáváme opět na cestu. Na 15. kilometru, zároveň u druhého kontrolního bodu si dáváme pauzu na čtvrt hodinky. Musím se pořádně posilnit Po 15 km Jessie začíná krásně a hlavně plynule táhnout. Jdeme perfektním tempem. Začaly jsme běžet. Běžíme asi 3 km až do Ratiboře. Zrovna tam probíhají nějaké slavnosti (nebo hody?). Všude je spousta stánků, hraje hudba... Jsme asi v polovině cesty. Procházíme rušným místem a vydáváme se po červené vzhůru na Končiny. Kousek za Ratiboří si dáváme druhou asi čtvrt hodinovou "obědovou" přestávku na klidném místě. Jessie mi chce sežrat toast se salámem, tak to ani náhodou holka Zanedlouho pokračujeme v cestě. Jde se naprosto úžasně, Jess mi svým tahem moc pomáhá. Jsme na 25. kilometru, u třetího kontrolního bodu. Pokračujeme po zelené na Troják. Začíná mě zlobit pravé koleno, to mám z toho běhání z kopce. Dorazily jsme do Trojáku, dávám Jessie pauzu na vodu a pokračujeme odhodlaně dál. Napojíme se na žlutou a běžíme do cíle celých 7 km. Během cesty se napojujeme na zelenou a zastavujeme se u čtvrtého, tedy posledního kontrolního bodu. Celý zbytek cesty je z kopce, ale my běžíme jak o závod. Bolí mě nohy a skučím bolestí, ale Jessie nemá dost, neustále táhne. Pouštím si hudbu pro povzbuzení. Doběhly jsme k rozcestníku Májová, už jen posledních 200 m a jsme v cíli! Jess, přidej tempo, za chvilku to máme za sebou! Přidala do kroku... dobíháme do cíle v 15:48 (?) Zvládly jsme to, jsem na nás obě pyšná Máme krásný čas, obě jsme to došly, jsem spokojená. Nasedáme do auta a jedeme domů. Jessie není vůbec unavená, v autě si ani nelehne a kochá se okolím. Tak jak toho psa unavit? Šly jsme vůbec nějakých 40 km? Za tu cestu domů mi začínají dřevěnět nohy a já pomalu přestávám být schopná chodit.

V neděli vstáváme v 7 a opět se dopravujeme do campu v Držkové, tentokrát na vyhlášení. Od rána nejsem schopná chodit, mám doslova dřevěné nohy. Dáváme si teplý čaj, čekáme asi hodinku a vyhlášení začíná. Venku nepříjemně fouká a občas vykoukne sluníčko. Začíná být opravdu zima. Nemám ani ty nejmenší potuchy, jak jsme to celé vlastně došly, jestli je výsledek třeba aspoň průměrný... Začíná se naší kategorií - tedy turistická trasa, ženy do 35 let. V kategorii bylo 15 lidí. Hlásí se od konce, pozorně poslouchám, na kterém místě nás vyhlásí. 15. místo nic... 10. místo nic... Jessie, to jsme byly tak dobré?! Pořád nic, copak na nás zapomněli? A už se ozývá moje jméno, jsme na 4.místě! Tak to jsem doopravdy nečekala Tipovala jsem tak tu druhou polovinu nebo polovinu, ale na tohle krásné místo mi myšlenky jednoduše nešly. Tak to jsem opravdu šťastná. Bramborové medaile pod 3.místem jsou sice ceněny jako nevděčné a já to beru trošku taky tak, ale přece jenom jsem s takovým výsledkem nepočítala a jsem moc ráda i za to! 37 kilometrovou trasu jsme zvládly za 7 hodin, 59 minut. Na 3.místo jsme ztrácely 37 minut, 5. místo na nás ztrácelo 41 minut. Byly jsme v poměrně slušném rozmezí

Dogtrekking mě nezklamal. Vůbec se nedá mluvit o nádherné podzimní přírodě, protože na to by se dala vydat kniha. Popisovat krásy přírody bych mohla ústně i slovně klidně hodiny. Jsem ráda za to, že jsme si to zkusily, že mě nic neodradilo, že jsme to došly. Odnesla jsem si ty nejhezčí zážitky, společné strávené chvíle se svým psem a teď hlavně neschopnost pohybovat se Příště turistickou trasu poběžíme...