...rychlost a neunavitelnost...

"Psi nejsou celým naším životem, ale díky nim je náš život úplný."

                                                                              Roger Caras

        Jméno: Jessie

        Pohlaví: fena

        Plemeno: Bernský salašnický pes (BSP)

        Barva: černá, bílá, hnědá (tricolor)

        Datum narození: 19.9.2006

        Váha: 25 kg

        Výška: 58 cm

        Nejcennější úspěchy

        Jessie je první bernský salašnický pes, který běhá individuální

        disciplíny mushingu...

     Mushing Pod Věží, Radíkov (2011) - 2.místo

            Mushing Pod Věží, Radíkov (2010) - 3.místo       

     Vroutecký sprint, Vroutek (2010) - 3.místo

Proč zrovna pes?

Docela směšná otázka, ale má svoje opodstatnění. Psa jsem si přála už od té doby, kdy jsem věděla, že to má 4 nohy a ocas. Neustále jsem listovala v knížkách a časopisech o psech. Byla to opravdu má náplň času, doba, kdy jsem si vystřihovala obrázky a fotky a všechno si lepila do svého sešitu. Rodiče ze mě museli šílet, protože já se je den co den snažila přesvědčit, že má touha po psovi je opravdu veliká a není to jen "já chci, za chvilku mě to však přestane bavit", ale "já chci, protože to je můj život". Neustále jsem měla pocity rozčílenosti a nespravedlnosti, proč všichni mají psa a já ho mít nemůžu. Tou dobou u nás samozřejmě žily kočky, morčata, křečci, ale i pískomilové. Pes by nebylo první zvíře, co by přišlo do naší domácnosti. Byl to však jeden zákaz za druhým, slovo znělo NE.

Nakonec se to záhadně zlomilo a rodiče zřejmě přistoupili na to, že jim nedám pokoj, dokud mi toho psa nepořídí (žádní rodiče nejsou tak silní, aby odolali...). Nejdřív měli za to, že by to měl být nějaký malý pes do bytu, s tím jsem samozřejmě nesouhlasila, protože jsem bezmezně toužila po velkém psovi. Ale pořád lepší malý pes, než žádný, a tak bych se určitě spokojila i s ním.

Kdo psa vlastní, tak moc dobře ví, jaká osobnost pes je.

Proč bernský salašnický pes?

Dlouho jsem žila s myšlenkou, že chci jen německého ovčáka a má posedlost nebrala konce. Každopádně už tehdy byly noviny i televize vždycky plné zpráv o napadení dítěte psem, takže ovčák byl prostě tvrdý a ke mně se nehodící. Ale rodiče měli vlastně pravdu, co já nezkušená bych s ním dělala. Určitě by mi přerostl přes hlavu :o)

Už ani nevím jak, ale podařilo se mi rodiče přemluvit právě na BSP. Kdybych se o něm nedozvěděla z časopisu, kde mě ta chlupatá krása naprosto okouzlila, tak bych teď chovala zřejmě úplně jiného psa. Úvahy spadaly asi nejvíce k zlatému retrívrovi. Měl to být prostě takový domácí rodinný společník a právě berňák tuhle roli skvěle splňoval. Jednoduše nenáročný pejsek. Ani jsem netušila, že existují nějaké psí sporty, takže podle toho jsem psa ani nevybírala.

Jak jsem k Jessie přišla?

Známí, co berňáka měli, nám dali doporučení na chovatelku, od které si ho brali. Shodou okolností fenka chovatelky zrovna čekala štěňata, takže jsme pak narazili na inzerát a zavolali. Takže takový ten klasický způsob. Upřímně řečeno, dnes bych už nevolila psa bez PP. Každopádně, kdybych si v tu dobu nevybírala právě berňáka bez papírů, nikdy bych neměla tak skvělého psa, jako mám teď. A to mi mluví ze srdce. Takový pes se mezi papírákáma nenajde. Určitě bych měla velkého, mohutného psa, jací papíráci bývají. A měl by tu typickou povahu. Prostě správný berňák. Takového jsem ale vlastně vyžadovala - klidného, sebevědomého a přátelského psa.

Na návštěvě jsme byli jednou, když bylo pesanům kolem 5 týdnů. Nejvíc jsem se věnovala těm 4 fenkám a předběžně vybírala. Už nevím proč, ale řekla jsem si, že si vezmu tu fenku, co má malý bílý flíček na hlavě. 4.listopadu 2006 jsem jeli pro Jessie. Ale marně jsem hledala na jedné z fenek ten malý bílý flíček. Takže jsem vybírala znovu a nemohla jsem se rozhodnout. Nakonec jsem si prostě řekla, že to bude právě TAHLE.

Jaká je Jessie?

 Jessie je povahově pravý opak toho, co jsem chtěla, co mi teď ale náramně vyhovuje a jsem za to neuvěřitelně moc ráda. A vzhledově je taky pravý opak - opak těžkého a mohutného berňáka. Je menšího vzrůstu a taky menší váhy. Nevybírala jsem tak schválně, už její maminka byla menší. 

Temperamentní, plná nadšení, pohybu a překypující energie. První slova, co mě napadají. Není lehké udržet ji na místě, chtěla by být v jednom čase na všech místech. Je netrpělivá a vše chce hned teď. Nerada se nudí a často vyžaduje nějakou aktivitu. Na psy je přátelská, s každým by se chtěla seznámit, ale jak někdo začne otravovat ji, tak dokáže dát hlasitě najevo, že tohle se jí nelíbí. Má nadšení pro všechno, co spolu děláme. Je rychlá, mrštná, umí přemýšlet a hlavně má paměť jako slon. Na druhou stranu se umí zklidnit, když by se ráda mazlila a drbala. Povahově na své plemeno téměř vůbec nesedí, připadá mi, jako kdybych měla jiného psa v kožichu berňáka. Její povaha je pro mě však báječná. Od toho, co jsem přišla k psím sportům mi její akčnost vyhovuje a hodí se k mé osobě. Jeden problém však má. Je bojácná. Bojí se petard, střelby a podobných ran jako je třeba klepání koberce. Hlavně v zimním období nám to hodně zasahuje do práce. Pokud něco bouchne, tak s ní neudělám nic.

Jess je taková moje velká zkušenost. Vzhledem k tomu, že je to můj první pes, tak právě na ní budu mít ty největší a nejhlubší vzpomínky, když jsme začínaly zkoušet to množství sportů, technik a metod. Je to báječný pes. Dala bych ruku do ohně za to, že takového psa už nikdy mít nebudu. Právě proto, že ona je berňák a je taková, jaká je. Na berňáka úžasná, jedinečná a dokonalá.