Rok 2010 / rok 2011

Čas má mnohdy velmi krátké nožičky, je za námi další rok. Tentokrát můžu s jistotou říct - nabitý akcemi.

Rok 2010

• Asi měsíc po začátku roku jsme byli nuceni strávit nějaký ten čas u veterináře. Odstraňování zubního kamene je u nás na "denním" pořádku. Ale aby toho nebylo málo, Jessie se objevila na levé noze cysta (bulka). Pro všechny případy jsem ji nechala vyoperovat a tak jsme jarní prázdniny trávily doma léčením a uzdravováním.

• Začátky roku byly hlavně ve znamení mushingu - Jessie tahala řetěz a pak jsme začaly jezdit krátkodobě na kole. Od března se postupně začaly splňovat naše plánované akce. Často jsme se věnovaly obedience, připravovala jsem nás na zkoušky OB-Z, dále také agility.

• V květnu nám přišla naproti nečekaná akce - povodeň. I druhý den po zásahu vodou hladina pořád stoupala a čítala minimálně dobrý půlmetr. Pro nás už nic neobvyklého. A protože Jessie se neměla kde venčit a doma a ani na balkóně k tomu nechtěla přistoupit, tak jsme byli pro následnou, ale rychlou evakuaci. Měla jsem o ni strach. Tak jsme se na dva dny - jednu noc - ocitli mimo domov. Když jsme se vrátili, voda byla ještě všude na trávnících, silnicích, někde bylo dokonce i víc jak půl metru. U nás už jsme se dali do úklidu a tak jsme měly s Jessie nějaký ten čas zahradu plnou vody a bahna. Po tom, co jsem se chtěla dát do tréninků agility a stopování jsem všechno zavrhla. Počasí nedovolovalo, aby trávníky a pole vyschly. Takže zase ztracený čas.

• Dlouhodobou nečinností jsme se dostaly až k prázdninám. Užily jsme si fantastický tábor agility a začínaly jsme s dogtrekkingem (příprava na říjnový fryštácký dogtrekking) a hlavně canicrossem. Byla jsem rozhodlá (ne poprvé), že letos vyzkoušíme nějaké závody a tak jsem do canicrossu začala dávat všechno. Abych dodala, pořád jsem nebyla rozhodlá, která z aktivit je/bude naší hlavní.

• V září jsme se vydali bez Jessie na především canicrossové závody do Hradce Králové. Hlavně kvůli skvělé partě lidí a abych konečně poznala tu atmosféru. Trošku nečekaně jsem se na těchto závodech zúčastnila (a poprvé) canicrossu v kategorii příchozí s půjčeným pejskem - alaskánkem Emilkou (od Janči Holé). Dostavil se můj první úspěch, když jsme s Emilkou vyhrály 2.místo a já zjistila, jak se běhá s opravdovým tahounem a jak moc vám pes při běhu může svým tahem pomoct. To mě postavilo na nohy. Těmito závody a mou účastí začal kolotoč akcí a rozjel se náš život.

• Po těchto závodech jsem s Jessie dále neúnavně běhala (i přesto, že jsem věděla, že na ostatní psy nikdy mít nebudeme a že Jessie mi svým tahem ani pořádně nepomáhá). Jezdili jsme běhat i 4x týdně (u nás není možnost kde běhat), v každém počasí. Jenže brzy se dostavily problémy, Jessie přestala tahat úplně a já byla nucena problém vyřešit téměř hned, protože sezóna mushingových závodů začínala. Ani po několika pokusech se mi nepodařilo naše běhání zlepšit. Canicross jsem nakonec definitivně vyškrtla z našich aktivit a obnovila bikejöring. Řekla jsem si, že pokud budeme závodit, tak jedině v této kategorii. Na "poslední chvíli" jsme tak začaly trénovat jízdu na kole.

• Koncem září jsme s Jessie oslavily její čtvrté narozeniny a zúčastnily se semináře agility. Jinak jsme nedělaly nic jiného než bikejöring. Na nic jiného ani nezbýval čas. Hned na začátku října jsem odjela na první opravdové mushingové závody do Hrobu. Bez Jessie, jen se podívat. Tam začalo moje setkávání s lidmi a poznávání. Vůbec jsem to nečekala, ale na těchto závodech jsem se zúčastnila opět s Emilkou kategorie na scooteru (koloběžce). Zajela jsem si obě dvě kola a poznala tak něco nového. A zároveň jsem si odnesla památku v podobě zranění na můj první závod na koloběžce.

• Další týden se konaly závody ve Vroutku, chtěla jsem s sebou vzít i Jessie, aby si začala zvykat. Ovšem někdo mě pořádně překecal k zdánlivě šílenému nápadu - abych se s Jessie zúčastnila, když už tam budeme obě. Tak nás nakonec čekaly naše společné premiérové závody. Dostavil se náš první úspěch a závody pokračovaly. Mezi mushingem se v říjnu našel čas i na Fryštácký dogtrekking (zároveň náš první), kde jsme s Jessie šly kategorii mid a připsaly si tak další "úspěch" na konto (4.místo z 15 bylo pro mě ohromné!). Po dogtrekkingu se mi podařilo domluvit společné tréninky a tak jsme mimo naše tréninky o samotě jezdívali k Petrovi. Naši zaneprázdněnost potvrzovaly další závody v Novém Domě, v Radíkově a poslední závody v sezóně - v Bělči nad Orlicí.

• Ani bych nečekala, že to tak rychle uteče. Každý víkend jsem měla nacpaný nějakou akcí a přes týden jsme jezdívaly trénovat. Ani jsem si to neuvědomila, ale měla jsem ve chvíli odjezdu z posledních závodů za sebou první závodní sezónu. Po závodech jsem dávala Jessie pauzu a když napadl sníh, přestaly jsme trénovat úplně. Nakonec jsem se odhodlala chodit běhat (jen lážo plážo), to jen abychom nelenošily a Jessie měla nějakou aktivitu.

    Shrnutí

Vzhledem k roku 2009 jsme tento rok měly hlavně ke konci naprosto plný a stály jsme na zlomu. Uvědomila jsem si, že mushing pro mě začal znamenat víc, než kdykoliv jindy. To všechno mě dovedlo k naší konečné aktivitě, kterou jsem pro nás s Jessie hledala 4 roky. Mushing zvítězil. Nechci přijít o ty úžasné chvíle při závodech, o partu skvělých lidí, o společnou radost. A abych nezapomněla - taky jsme měly premiéru v dogtrekkingu. Tento rok pro mě znamenal jediné - získat spoustu zkušeností, přátel a rozhodnout se.

Tím bych chtěla napsat poděkování několika lidem. Bez nich bych teď nebyla tam, kde jsem. Poděkování patří především Honzovi a celé rodince (za to, že mě do toho mushingového světa takhle "nakopli", umožnili mi ochotně i se starostí navíc trávit čas na závodech a poznat tak maximum), Janči (která mi dvakrát půjčila Emilku do závodu, ukázala mi tak cestu, kterou bych se měla společně s Jessie vydat a umožnila mi získat zkušenosti), Petrovi a Markétě (kteří se mnou ochotně trénovali a pomohli Jessie zvykat si, že se neběhá jen jako "samostatná jednotka" a dali mi mnoho dobrých a užitečných rad), rodičům, kteří mě podporují a především taťkovi (který mě ochotně vozil téměř na všechny závody, i přesto, že to bylo vždycky daleko). A když ještě zavítám k agility, tak musím poděkovat Marti Klimešové (vždycky nás dokáže s Jessie posunout dál nejenom ve světě agility). Ti lidi si to zaslouží. Patří jím velký dík za to, co pro mě udělali a kam mě dostali.

Mimochodem, také bych chtěla poděkovat Vám, návštěvníkům našich stránek! Každý den mi děláte radost a pomáháte mi stránky dotvářet.

V tomto roce jsme s Jessie byly na 3 seminářích a 1 táboře. Zúčastnily jsme se 2 výstav a 4 mushingových závodů. Já se zúčastnila 2 závodů s půjčeným pejskem a byla se na několika závodech (jak dogfrisbee, agility i mushing) podívat.

Vlastně byl ten rok nakonec úplně jiný, než jsem ho plánovala. A tak to bývá. Dostaly jsme se úplně na "jinou kartu" a daly si tak s Jessie nový cíl.

Rok 2011

V plánu jsou především mushingové závody, které budeme s Jessie projíždět opět na kole (ale mám i jedno malé tajemství) a dále jsou to dogtrekkingy, kterých bude víc a chci je aspoň některé zaběhnout. Tyhle dvě aktivity nám zaberou společně s tréninky víc času, než by se dalo čekat, a tak zbytkový čas bude sloužit především pro odpočinek. Plány nejsou různorodé jako minulý rok, ale za to pořádně obsáhlé. Hlavně si přeji, abychom byly obě pořád takto zdravé, protože bez zdraví není zábava. A o zábavu tady přece jde.