Radíkovský sprint, Radíkov, 5. - 6.11.2011

Na tyto závody jsem už několik týdnů předem vytvářela plakát a diplomy. A k tomu jsem členkou klubu HMC, který tyto závody pořádá. Prostě jsem nesměla chybět.

Do Radíkova jsem tentokrát přijela už v pátek a ubytovala se v chatě v pokoji speciálně pro pořadatele. Vybalovali jsme všechny ceny pro závodníky, prostě hromada krabic. Večer jsem ještě jela s ostatními značit trať, která byla letos úplně jiná, než obvykle. Dokonce i canicrossaři měli svou zvláštní trať. Tma ale padla moc rychle, šli jsme na večeři do chaty, nachystali jsme ještě tašky pro závodníky, které se dávaly při prezentaci a šup spát.

Ráno mi rodiče přivezli Jessie a kolo. Ještě se doznačovala trať. Pak jsem nějakou dobu pomáhala při prezentaci a nakonec jsem si trať jela projet, ovšem nebyly ještě vyvěšené cedulky v úseku dělení tratě na MID/SPRINT, takže jsem při mé smůle samozřejmě nevědomky najela na MID a když jsem na tachometru viděla, že jsem místo 6,5 km ujela už 10, tak jsem si řekla, že něco asi není oukej a smířila se s tím, že jsem se ocitla na MIDu, tedy nějakých 17 km. Marně jsem pohledem po okolí hledala Radíkovskou věž, u které se pořádaly závody, abych si to mohla zkrátit. Nakonec se povedlo, ale najela jsem 14 km.

Ani jsem neobědvala, starty byly v 13:00. Taťka mi šel zase pomoct a Jessie na startu držel. Řeknu vám, bylo hrozné horko! Oproti minulému víkendu na Horníku to teda byl obrovský rozdíl. Po startu se mi Jessie nádherně rozběhla a já byla zvědavá na trať, kterou jsem nejela. Start i cíl byl stejný. Už jsem tušila jak Jessie poběží - v tom teple to asi nebude nic moc, taky další roli by mohlo hrát to, že na tolik kilometrů jsme neměly natrénováno a ještě k tomu po závodech na Horníku měla Jessie v trénování pauzu. Prostě ten týden byl hrozný a na tréninky se nikam nedalo jezdit. Ale jak jinak, překvapila mě. Běžela krásně, v jednom úseku jsme měly zásek a málem špatně odbočily, nakonec jsme se ale vydaly tou správnou cestou. Pak nás čekaly nějaké kopce, kde jsem se trochu potrápila, pár sjezdů v lese plných šutrů, kde Jessie nechtěla běžet moc rychle a jinak do cíle jsme dojely docela hezky, ale ne tak rychle, jako na Horníku. Každopádně byla jsem ráda, že se Jessinka snažila a těch skoro 7 km uběhla nečekaně v pohodě.

Startovku jsme zpracovávali večer, ze čtyř jsme byly čtvrté. V kategorii byly dvě ESPéčka a jeden haskoun, takže zase docela bez šance, ale na Jessie jsem byla pyšná. Večer se chystaly výhry pro dětskou kategorii běžců a něco pro juniory na koloběžkách. Byla jsem ráda, že jsem si mohla lehnout a spokojeně usnout.

Nedělní ráno jsem šla zkontrolovat konec tratě. Připravily jsme se, protože starty byly už od 9 hodin. Jessie vyrazila stejně energicky jako v sobotu. Snažila se celou trať, obzvlášť mě překvapila když jsme jely ten dlouhý táhlý kopec a ona mi svým táhem pomáhala. Jiní lidé to u svých psů berou jako samozřejmost, já to beru jako tu nejlepší věc pod sluncem. Nutno dodat, že jsme měly druhé kolo lepší o půl minuty, což jsem se docela divila, Jessinka prostě zabrala.

Na řadě už bylo jen vyhlášení, takže jsme chystali hromady tašek, psaly se diplomy a dokončovaly poslední věci. Nakonec jsme všechno zvládli a já na vyhlášení už jen fotila. Skončily jsme opravdu čtvrtí ze čtyřech, ale byla jsem ráda.

Byl docela zážitek na závodech pomáhat, protože člověk zjistí, co to všechno obnáší. Na druhou stranu se ale musím přiznat, že jsem si tak neužila tu atmosféru a na nějakou zábavu nebo focení nezbyl čas. Celkově ty závody na mě působily jinak, když jsem je netrávila jako obvykle. Ale byly moc fajn a vyšlo počasí (svítilo sluníčko, ale bylo docela teplo). A mohla jsem si na závody obléct svůj nový klubový dres :o)

Budeme se těšit na jaře!

FOTKY

Radíkovský sprint, Radíkov, 5. - 6.11.2011