Mushing "Pod Věží", Radíkov, 26. - 27.3.2011
Byla by škoda vynechat závody, které jsou od nás blízko. Ovšem abych se přiznala, tak jsem přemýšlela, že přihlášku ani posílat nebudu. Naše tréninky skončily posledními podzimními závody koncem listopadu minulého roku a my si celé 3 měsíce válely šunky doma. Trénovat jsme začly až na přelomu února a března, proto jsem od těchto závodů ani nic neočekávala. Jessie se ale do kondice dokázala dostat překvapivě rychle.
Ještě na začátku týdne jsem bojovala s rýmou. No, není nad to se záhadně vyléčit
Sobotní ráno začalo typicky příjezdem na místo, zaprezentováním se a čekáním na start. Čekání mi zpříjemnila kamarádka, která mě přijela podpořit. Kolem 11. hodiny jsem si jela projet trať. Byla téměř stejná jako minulý rok, jen úsek vedený po okraji pole byl vyměněn za objížďku lesem mezi stromy a po kořenech, jízda po louce byla zkrácena a taky zmizl jeden cca kilometrový okruh, který minulý rok trasu tak navýšil. Jinak jsem si už tentokrát mohla vytipovat místa, kde bychom mohly mít problémy.
Ve 13 hodin začaly starty midařů, my měly napsaný start na 13:19. Čekala jsem, že celou sobotu bude pršet, ale naštěstí bylo polojasno, jinak bych se na té trati nechtěla vidětChystání na 1.kolo proběhlo tentokrát už v klidu. Zanedlouho jsme se ocitly na startu, ani jsem se nenadála a už jsme vyjížděly. Jessie, jak je známo, po startu nikdy pořádně neběží (a snad můžu odpřísáhnout, že už vím, čím to je). Po asi 500 m se rozbíhá ale za chvíli prudce zastavuje a vykusuje si z chlupů bodláky. Tak teď jsi mě fakt dostala, říkám si. Netrvá to naštěstí ani 10 sekund a já chci vyjet, ovšem Jessie oběhla kolo, tak si musím přepnout šňůru. Tak go! Tentokrát už v tempu a Jessie do toho dává vše. Tohle tempo jen s malými změnami v rychlosti ji vydrželo až do cíle. Neuvěřitelné! V místech, kde se jelo do kopce jsem zase narazila na svou momentální slabinu - málo tréninků. Nebudu lhát, něco jsem šla do kopce i pěšky a jsem si vědoma toho, že jsem ztrácela drahocenné minuty. V cíli jsme byly za 28:09. Moje spokojenost nebrala konce.
(fotka z albumu https://makychuckie.rajce.idnes.cz)
(fotka z albumu https://offca.rajce.idnes.cz)
Neděle už probíhala jinak. Starty začaly o půl hodiny dříve než měly a startovní listina navíc pořád nikde nevisela. Nakonec jsem se dozvěděla, že byla "někde dole" u chatek (šla jsem si to po závodě zkontrolovat a ano, byla tam, ale teda nenapadlo mě tam jít - už jenom proto, že jsme tam nespali, tak jsem neměla důvod se ochomýtat kolem chatek a už vůbec mě nenapadlo, že by tam mohlo něco viset a navíc obvyklé místo pro věšení těchto informací je u restaurace). No nic, startovka tedy v 9:04 visela u restaurace, starty přitom začaly už v 9:00 a já zjistila, že startujeme 9:19. Zase frmol? Jistě. Navíc jsem Jessie v tu dobu poměrně nedávno zavodnila, takže to jsme měly zaděláno na nějaké venčení na trati. Tak jsem spěchala s chystáním. Na startu jsme se ale objevily v čas. Start proběhl ve stejně pomalém tempu jako v sobotním kole, myslela jsem, že už se Jessie ani nerozběhne. Předjely nás naše soupeřky a Jessie do toho dala opět všechno. V průběhu trati se nestalo ani nic vyjímečného, stejně jako v prvním kole jsem ani jednou nespadla, tentokrát jsme se ale na trati dost potkávaly se spřežením, které nestartovalo první tak, jako v sobotu. A zákony chlapíka Murpyho samozřejmě fungují dokonale, protože vždycky když nás mělo předjíždět spřežení, tak to bylo zrovna na fakt úzké cestě, takže jsem musela zastavit a jít úplně bokem, protože Jessie po špatném zážitku z posledních dvou závodů nesnese při předjíždění těsný kontakt - brzdí a uhýbá do stran ze strachu. Když bych tady k tomu zastavování přičetla ještě moji chůzi do kopce ve větším převýšení, tak jsme opět ztratily dost minut. Jessie tentokrát neběžela pořád naplno tak, jako v sobotu, ale asi v posledním kilometru ji snad něco hořelo za zadkem, protože táhla doslova jak magor. U ní je opravdu pořádný tah ještě velkým svátkem. Ovšem do cíle jsme dojely s časem 28:06. Tak už mi přijde divné, že co závod, tak máme v obou kolech poměrně dost stejný čas. I když tu trasu jedu podruhé třeba úplně jinak - spadnu, zastavuju a tak.
Na vyhlášení jsem pak čekali skoro 4 hodiny. Mezitím jsme si zašli na oběd. Jedna účastnice na kole se v prvním kole na trati ztratila a tak jí zbytečně plynuly minuty. Ve druhém kole se to snažila dohnat, ale už se jí to nepodařilo a to i přes to, že měla nejlepší čas. Jen díky tomu jsme s Jessie získaly 2.místo. Ale za chyby se platí - určitě by jí pomohlo, kdyby si trať před závodem projela.
Každopádně jsem z těchto závodů po výkonnostní stránce spokojená nejvíc ze všech, na kterých jsme zatím byli. Jessie podala suverénně nejlepší výkon vůbec a to i přes to, že jsme od 3 měsíců nechtěného nicnedělání k tréninku přišly až začátkem března. A nejvíc za její práci vděčím Petrovi a Markétě, kteří se mnou a Jessie trénují. Nejdůležitější je pro mě fakt, že vím, že Jessie má na to se pořád zlepšovat a má na to zaběhnout to ještě lépe. Třeba už teď vím, že Jessie má sice dost síly, ale nemá stále tolik sil na to, aby mě táhla vytrvale a dávala do toho opravdu všechno. Taky je potřeba říct, že se neustále zlepšují její "zatáčecí schopnosti", protože jsme s tím tentokrát měly méně problémů než třeba minule.
I když mi na závodech chyběla třeba dodaná výsledková listina 1.kola, vadil mi fakt, že nedělní kolo mělo podle propozic začínat v 9:30, ale začínalo už v 9, startovní listina 2.kola visela jen dole u chatek a taky to, že na vyhlášení jsme čekali poměrně dlouho, tak byly závody perfektní. Šíleně jsem se na ně těšila a stejně tak šíleně jsem s nima byla spokojená.
Nejkrásnější byl pocit a fakt vidět Jessie pracovat úplně jiným stylem, než jsem byla zvyklá. Jedině tohle je tak silné, aby mě to s chutí jak se říká nakoplo do dalších doufám stále úspěšných tréninků. Tak na podzim zase v Radíkově!
Fotek je opět málo a tentokrát se mi ten foťák do ruky nedostal vůbec. Jen pár fotek z cíle a něco z vyhlášení
FOTKY
Kontakt