Mushing "Pod Věží", Radíkov, 13. - 14.11.2010
Byla jsem zvědavá na naše jediné moravské závody. Nemáme to daleko, takže jsme si ani nezajišťovali ubytování a já se tak mohla ze soboty na neděli vyspinkat doma
Sluníčko hlásilo opravdu pěkný víkend, ale až moc teplý. Na listopad ty teploty byly příšerné. V sobotu jsme dorazili docela brzo, zanedlouho jsem nás ale zaprezentovala (čas startu jsme měli nahlášený na 14:23) a čekala na kamarádku, která se měla přijet podívat. Konečně přijeli! Musela jsem ji ale nechat čekat a jela si projet trať. Měřila 6,1 km. Povím to hned na začátku, byla to nejtěžší trať, jakou jsem kdy jela. A taky nejbahnitější... Ale samozřejmě to nebyla hrůza, na letošních závodech v Jičíně to bylo stokrát horší!
Zhodnocení trati budu průběžně psát, až budu popisovat, jak jsme s Jessie jely... Sotva jsem přijela z prohlídky trati (i přesto, že jsem jela opatrně jsem přijela jak čuňátko), tak jsem se na trať vydala znovu ještě s kamarádkou a pěšky. Nejdřív jsme to nechtěly jít celé, ale podle času, kterého byl dostatek jsme nakonec pokračovaly v cestě. Měla jsem to tak naplánované, že krásně stihnu start. Byly jsme asi kilometr před cílem. Najednou mi taťka volá, že mi (a zřejmě i ostatním) posunuli start na 14:01. Bylo asi 13:45. Byla jsem smířená s tím, že to nestihnu... utíkala jsem do cíle jak kdyby za mnou pálilo stádo koní. Čas neúprosně běžel, tak tak jsem to doběhla a chystání proběhlo v bleskurychlém čase. Místo startu navíc nebyl nijak blízko a mně zbývaly asi jen 2 minuty. Dojela jsem s Jessie ke startu, nakonec jsme měly ještě rezervu 2 minuty (tak nám ten čas šel naštěstí o něco napřed...). Bohužel mi ji neměl kdo odstartovat, takže se mi na startu motala jak potrefená.
(fotka z albumu https://pefo.rajce.idnes.cz )
.jpg)
(obě fotky z albumu https://wami.rajce.idnes.cz )
Konečně jsem se dočkala, můžeme vyrazit! Perfektní start, Jessie začala táhnout! Začátek na trati byl poměrně skvělý, povětšinou samé rovinky, jen pár ostrých zatáček, ve kterých jsem si ale nevěřila - Jessie pořád špatně zvládá směrové povely. Po výjezdu z lesa to začala být sranda. Jely jsme po poli s pár trsy trávy, kolo se bořilo v bahně, myslela jsem, že tam zůstanu trčet.
Po pár metrech následoval vjezd na louku, která byla hned vedle offroadových stezek.
Čekal nás velice krátký, ale zato strmý sjezd dolů a hned za ním byla ostrá zatáčka doprava. Jessie mi šla samozřejmě rovně, vpravo to prostě nevypadalo na cestu... Já zatáčela doprava a Jessie mě tam zbrzdila, takže mi podjelo kolo a já ležela obličejem přímo v blátě. Stane se, nasedla jsem a pokračovali jsme. Podkluzovalo mi to na každém "kroku"...
Začalo to být do kopce, vyjely jsme na další ooobrovskou louku a ta se stala mým zabijákem.
Jízda po ní byla docela špatná, jeli jsme na ní dost pomalu. Nebralo to konce. Nakonec jsem slezla z kola, bylo to rychlejší. Hurá, odbočka do lesa! Chtěla jsem už nasednout na kolo, ale za mnou se držel němec se spřežením. Chtěla jsem ho nechat projet, ale jeden z jeho psů zaútočil po Jessie a kousl jí jemně do ocasu, ke rvačce to nemělo daleko. Nechal mě jet, držel se ale docela blízko za mnou. Dojela jsem k místu, kde byly ještě dopoledne směrovky mid/sprint a teď tam nic neviselo. Až stojící pomocný člověk mi napověděl, že mám jet doprava (ale tudy přece měl vést mid, říkám si...), takže oni to změnili. Pokračuju v cestě, němec se spřežením mě zase předjíždí, jeho pes zase útočí... Nakonec jsem ho znovu předjela a nechala ho už za sebou. Po pár minutách už se mi konečně v lese objevila značka 800 m do cíle. Ještě nás čekala ostrá zatáčka doprava, kterou Jessie samozřejmě "nezvládla" a chtěla valit rovně. Za chvíli byl nájezd na asfatku a cílová rovinka. Do cesty se mi pletly lidé a nečekaně i kočár s koňmi. Jessie ho nechtěla předjet, z koní má respekt. Konečně jsme se ale ocitly v cíli, HURÁÁÁ!
Projela jsem kdejakou kaluž, kdejaké blátivé místo, spadla jsem...dojela jsem jak to největší prasátko, ale maximálně spokojená s výkonem Jessie! Byla naprosto úžasná, celou cestu makala, od startu až do cíle! Jen na louce měla výpadek, bylo i docela velké horko. Ale byl to zatím její nejlepší výkon a nejkvalitněji odvedená práce na trati. Tak tomuhle už se dalo říkat spokojenost
Večer jsme odjížděli asi kolem páté hodiny, škoda, že výsledky pořád nikde nebyly.
V neděli ráno jsme přijeli asi na půl 9. Opravdu mě zajímaly ty výsledky a délka trati, když to změnili. Jak jsem tak koukala... ona ta trať měla nakonec 7,8 km. Tak to mě vážně dostalo. Takže jsem si včera projela trať - 6,1 km, následně si ji prošla - 5 km, zbytek doběhla - něco málo přes 1 km a nakonec jsem jela závod - 7,8 km. Opravdu pěkně jsem si zasportovala. Ale o mě nejde... překvapilo mě, že Jessie těch skoro 8 km uběhla! Neměly jsme natrénovaných ani 7 a ona takhle úžasně makala. Byla úžasná, jedním slovem ÚŽASNÁ!A málem bych zapomněla dodat - sobotní 1.kolo jsme zajely za 33.51,00 a průběžně jsme byly na 3.místě
Tentokrát jsem byla šťastná, že mám na nachystání tolik času. V klidu jsem mohla všechno obstarat a v klidu dojít na start. Po odstartování jsem už vytušila, že tentokrát to nebude stát moc za to. Jessie byla jak přizabitá, včerejšek ji dal určitě zabrat. Táhla skutečně jen občas, snad 3x během jízdy jsem ji "rozmotávala" ze šňůry. Na louce jsem musela zase slézt z kola, neměla jsem na to... Mnohokrát jsem skončila zabořená v té nejhlubší kaluži, voda až nad kotníky... v jednom úseku jsem se pak kvůli tomu několikrát předjížděla se spřežením.
.JPG)
(obě fotky z albumu https://brejnos.rajce.idnes.cz )
Nakonec jsem ho předjela a ujela mu, v úseku 800 m k cíli jsem předjela ještě koloběžku. Pak přišla zase ta ostrá zatáčka doprava, Jess samozřejmě opět na "dží" nereagovala a já skončila opět v bahně. Drápala jsem se ven, za mnou se drželo spřežení a koloběžka mě opět předjela. Když jsem se vyhrabala, tak se mi Jessie okamžitě zamotala do kola, takže jsem ještě přepínala šňůru... Koloběžku jsem nakonec znovu předjela, najely jsme na asfaltku a pádily do cíle. Jo, to už mě táhla potvora! Říkala jsem si, že jsme to určitě zajely s horším časem, ve výsledcích byl ale čas 33.37,00. Tak dokonce o chlup lepší Tomu moc nevěřím... Zůstaly jsme tedy na úžasném 3.místě! Zašli jsme si ještě na oběd a čekali na vyhlášení, které dlouho ne a ne přijít. Nakonec jsme se všichni dočkali
Mně osobně přijdou závody v čechách úplně jiné než tady na moravě. Každopádně ale nebyly tak úžasné, jako všechny ostatní. Chyběla ta atmosféra, ta správná parta lidí. Téměř všichni byli na Točníku. I tak jsme si je ale moc užili, já poznala těžší trať a Jessie podala nejlepší výkon vůbec Ani jsem moc nefotila, spíš skoro vůbec. Nějak nebyl čas ani příležitost
Určitě se na tyhle závody vydáme znovu příští rok v březnu!
FOTKY
Kontakt