mushing, dogtrekking, obedience, dogfrisbee

Shrnutí mushingu

Nakonec bych měla napsat fakt, že mushing obecně se hodí spíše pro plemena s lehkou stavbou kostry nebo vyloženě pro psy k tomuto účelu šlechtěné - tedy k zápřahu. Vsadila bych se, že nikde byste nepotkali berňáka (samozřejmě i vyjímky se najdou) běhajícího individuální disciplíny mushingu jako je canicross, bikejöring, skijöring apod. Je to totiž pravý opak psa, který by se na to hodil. Bernští salašničtí psi mají těžkou kostru, většinou jsou mohutní a pod 40 kg své váhy nejdou. Pokud by se tomuto sportu věnovali, zanedlouho by na to doplatily jejich klouby. To asi jen já mám vyjímku všech vyjímek a proto je Jessie tak jedinečná. S váhou 25 kg se přece jenom běhá jinak a když se k tomu přidá její atletická postava, pod kterou byste asi nehledali berňáka ale možná tak apenzellského salašnického psa (jeden ze švýcarských salašnických psů), je to přece jenom něco jiného. Ostatně Jessie v sobě rysy berňáka má, ale výška a spíše hmotnost jejich standartu vůbec neodpovídají. Právě proto se s ní ale můžu tomuto sportu věnovat, protože nemáme žádné zábrany a na její kostru se nekladou tak vysoké nároky.

 

 

 

Občas jsem měla chuť s mushingem skončit, protože u nás je zatraceně málo míst, kde bychom mohly trénovat. Na nějakou dobu jsem to vlastně opravdu udělala, protože tady je to vážně bída. Na cyklostezky tu nenarazíte, do lesa se psem se nesmí... Než jsme se dostaly někam na pořádný členitý terén, kde by se dalo jezdit např. do více směrů a nemusely jsme se vracet, jeli jsme tak 2-3 km po asfaltce, což je naprosto nevyhovující. Tam i zpět jsme nachytaly třeba jen 6 km na asfaltce. A co ten zbytek...? Když jsem vybírala jiné cesty, které by obsahovaly co nejméně tvrdého povrchu, tak takové jsem tady sice našla, ale zaprvé je jich tu málo a pokud bych je jezdila např. 3x týdně, tak by to Jessie za chvíli přestalo zaručeně bavit (a mě samozřejmě taky), vlastně ono ji to opravdu nebavilo. Zadruhé nemohly jsme jezdit v kuse, ale někde jsme se musely otočit a jet zpátky.

Nabízela se možnost dojíždění za terénem (které by byla i tak nezbytná, protože je to tady samá nížina a nenarazíte tu na jediný kopeček, pro stabilní tréninky je to tedy nevhodné). Bohužel tak začínají narůstat náklady a nároky na čas. Nevěřila jsem, že by jsme to zvládli. Byla potřeba najít nějaký vhodný terén na více místech a střídat to.

Nakonec se mi podařilo dojíždění za terénem usmlouvat a dát dohromady i časově, a tak se nám otevřely úžasné možnosti a spousta tréninků. Mushing teď pro nás konečně vítězí na plné čáře.

Profi-Jessie, Petra Kolmanová © 2009 - 2012

Tvorba webových stránek zdarmaWebnode