Den, kdy jsem se málem přizabila...

Vážně super den, kdy jsem se málem přizabila vlastním psem Haha, jak se to pěkně rýmuje Je to sice příběh staršího data, ale zážitek je to fakt supr To jsem vám tak jedno dopoledne vyšla ve společnosti Jessie na plánovanou velkou procházku, ale to jsem ještě netušila, co mě čeká Těšila jsem se na klidnou a pohodovou prochajdu, ale to jsem se zmýlila... na "místě činu" to začalo tak, že mě tam překvapilo asi 8 aut a cca 30 lidí, kteří si tam začali pouštět letadýlka No tak jsem to obešla a nevšímala jsem si jich, byli ode mě celkem daleko, ale zatarasili mi cestu, kterou obvykle chodím. Šli jsme teda po poli, všude hory sněhu... Pokračovalo to horlivým stopováním Jessie, která neodolala lidské stopě, následně stopě psí a táhla mě jak vlající vlajku Byla jsem asi kilometr od vesnice. Na to zachytila stopí srnčí, to už bylo nad mé síly... ale budiž, šli jsme dál. Pak jsem se začala bořit v 30 cm sněhu, což u nás nebývá absolutně žádným zvykem. V takovým zapadákově pár metrů nad mořem Tak nějak jsme pokračovali v cestě, až jsem se zase dostala k těm hňupům s letadýlky (snad mi to ta banda promine ). Rozhodla jsem se, že je obejdu, ale druhou stranou. To se mi stalo osudným. No zkuste si vzpomenout... hodili jste někdy salto? Já jo...a celkem pěkný!! Jessie byla už celkem unavená, chvíli šla ode mě, chvíli u nohy (měla jsem ji na 10 m stopovačce, jen pro představu následující situace). Ale teď to nejlepší nakonec! Připojila se mi k noze a v klídku šla. V tom zahlédla shluk zajíců, které jsem zpozorovala až chvilku po tom, co ona vystřelila jako řízená střela hodně rychlým tryskem přímo za nima V tu chvíli jsem přemýšlela, co mám vůbec dělat... zbývaly mi poslední vteřiny do pádu hlavou do sněhu Už jsem viděla, jak mě vláčí za sebou, hlavně jsem nesměla pustit tu stopovačku - to by se do toho zamotala. Tak jsem ji držela a jen čekala, jak poletím... a pak to přišlo. Stopovačka se stále, ale velkou rychlostí napínala, už zbývala poslední vteřina do mého letu... stopovačka se prudce napla, nejdřív mi to málem utrhlo ruku, ale pak jsem letěla vzduchem, udělala salto a přistála na zadku ve 30 cm sněhu No není to nádhera! 2 minuty jsem pak seděla a chlámala se, protože to se mi fakt ještě nestalo Nejlepší na tom bylo, že to zřejmě viděl někdo z těch 30 lidí, kteří byli asi 300 m ode mě Takhle prostě končí procházky, když jdete v poli mezi zajíci a psa máte na stopovačce a naivně ji nechcete pustit To salto bylo fakt povedený a nejvíc tomu nasadila korunu kamarádka, když mi na to řekla, abych šla ke kaskadérům...