Seminář agility s Martinou Klimešovou, Čebín, 24. - 26.9.2010

Není to poprvé, není to ani naposledy, co jsem se balila do Čebína A opět už 2 dny dopředu, tak moc jsem se těšila!

Vůbec nemusím znovu a znovu popisovat atmosféru, pohodu, množství informací, jako vždy skvělá jídla a mnohé další... protože to se v Čebíně prostě nemění. Jen se mění naše výkony a o těch je určitě potřeba se zmínit.

V pátek jsem běhala jak potrefená koza. Je fakt, že od tábora jsme vůbec netrénovaly a... bylo to znát. Vypadalo to, jako bych překážky viděla snad po roce, takže moje páteční návraty do světa agility komentovat radši nebudu, prostě jedna velká katastrofa. V sobotu jsme se začaly (oprava - já se začala) nadmíru zlepšovat. Dopoledne jsme si běžely dvě sekvence, z toho jedna byla lítací a čmuchací, Jessie tedy putovala do odkládačky a já dostala nařízeno si před ní mazlit a hrát s cizím psem. Když jsem ji poté vyndala šly jsme si to jako poslední zaběhnout - ano, bylo to lepší. A konečně se můžu vyjádřit k odpoledni, kde na nás čekaly taky dvě sekvence. Pro mě jsme je zaběhly fantasticky - já se orientovala, ovládala své tělo a Jess do toho dala maximum. V neděli počasí nevydrželo, z trávníku se stalo kluziště a běhali jsme jen jednu sekvenci. I ta se nám s Jessie strašně povedla. Místo dalšího tréninku jsme si v místnosti ještě všichni potrénovali nose touch.

Kdybych měla zhodnotit naše víkendové snažení, tak páteční a dopolední sobotní běhy bych vymazala z paměti a nechala jen ten zbytek, protože jen z toho zbytku jsem nadšená Když to ještě trošku rozpitvám - za celý seminář Jessie tuším neshodila ani jednu tyčku, zóny na kladině měla vždy, houpačka je tak 50 na 50 - pokud jsem od Jessie dál, tak z ní vyletí, áčko se povedlo i bez regulátoru, náběhy do slalomu občas taky pokulhávaly a jinak asi není co hodnotit Spokojená jsem určitě, jen musíme to agility doma aspoň trošku trénovat a nechat si záležet i na ostatních souvisejících věcech.

 Fotky tentokrát nejsou žádné, nebyl čas a ani se moc nechtělo