Rok 2011 / rok 2012

A už je to tu zase. Konec roku, nové touhy, nová přání a rekapitulace všeho, co se událo. Tak se pojďte společně se mnou podívat, co jsme letos zažily a jaká přání máme na příští rok!

Rok 2011

• Hned v lednu jsem se jela podívat na výstavu psů do Olomouce, kde jsem veškerý svůj čas strávila především v kruhu bernských salašnických psů a poznala moc fajn kamarádku Peťu, která také vlastní berňuli a cvičí obedience. Doufám, že se někdy potkáme na nějakém semináři, táboře nebo závodu!

• S Jessie jsem běhala a snažila se poctivě cvičit na zkoušky obedience, kterých jsme se stejně jako minule opět za celý rok nezúčastnily. Přiznávám, chyba je na mé straně. Aby to však nebylo tak jednoduché, tak jsem potom musela přerušit i běhání, protože se mi dostavily bolesti, které jsem se rozhodla řešit. Pak už jsem se k běhání ale nedostala.

• Na poslední chvíli jsme začaly s tréninky na kole, abychom se mohly zúčastnit mushingových závodů na Radíkově. Ovšem Jessie mě překvapila a i za tak krátkou dobu se dokázala relativně dobře připravit. Samozřejmě jsme také s taťkou jezdili na tréninky za Petrem a Markétou, kde si Jessie vyzkoušela i běhání ve dvojce s alaskánem, což ji posunulo o pořádný krok dopředu a na Radíkovských závodech tak podala nejlepší výkon své sezóny.

• Také jsem si zařídila členství v kynologickém klubu, který jsme už dříve navštěvovaly a to jen z jednoho důvodu, aby si Jessie zvykla na cvičení mezi ostatními psy, protože bez toho bychom nedostaly šanci posunout se dál. Ovšem naše tréninky na cvičáku se omezily na minimum, protože víkendy mi většinou zabraly dogtrekové výlety nebo škola. A když už jsem u toho členství, tak jsem se zapsala do Hanáckého mushers klubu a udělala si licenci, abychom se mohly účastnit i větších závodů.

• Aby toho všechno nebylo málo - znovu jsem do našeho plánu přidala tréninky dogfrisbee, tak jsme se (ale jenom dvakrát) objevily v Pohořanech pod vedením Lucky Schönové.

• V kalendáři akcí mi viselo také pár dogtrekkingových závodů, kterých jsem se chtěla zúčastnit. Samozřejmě to bych už chtěla moc a tak nám všechny dogtreky až do léta padly, protože jsme najednou byli bez auta. Tím jsme se připravily i o tréninky dogfrisbee s Luckou, o cvičáky a jiné akce. Každopádně tyhle chybějící místa v mém kalendáři rychle vyplnila škola a tak jsem až do prázdnin neměla čas na nic jiného než jen na učení.

• Když už jsme u těch prázdnin... to byl další profláklý čas. Den za dnem se střídaly bouřky a horka a nedalo se nic dělat. Snad jen relaxovat. Já zrovna taky moc času doma nestrávila a tak ani nevím jak, ale najednou byl konec srpna.

• V září jsme se vrátily zpět k tréninkům bikejöringu a dogtrekkingu a já doufala, že mě budou čekat lepší časy. No, tak omyl. Dogtrekking ve Fryštáku jsem odešla s vyvrtnutým kotníkem a několik málo dní potom jsem se dozvěděla, že budu muset jít na operaci cysty. Nemocnice vítej, odpočinku bude dost a já mám zkaženou celou sezónu. Od Fryštáku jsme se tak zúčastnily už jen dvou závodů a to MČR ve Třech Studních a závodů na Radíkově. Tréninky jsme ukončily už začátkem listopadu. Koncem listopadu jsem podstoupila operaci a celý zbytek prosince se dávala dohromady. Z toho jsem 3 týdny vůbec nebyla venku a tak Jessie čím dál víc toužila po nějaké aktivitě.

Shrnutí

Možná si někdo řekne, že jsme toho zažily dost, já na to mám ale úplně opačný názor. Z celého roku mám totiž zase pocit, že jsem se nedostala tam, kam jsem chtěla, že se nesplnilo to, co jsem si přála a že ten rok nám zase "protekl" mezi tlapkama.

Dogtrekkingy jsem musela zrušit, o tréninky dogfrisbee s Luckou jsme přišly taky a v obedienci jsme se nedostaly dál než trénováním jednotlivých cviků. Zbývá jen mushing, tady jsme se však zúčastnily jen dvou závodů v poslední sezóně kvůli mé operaci. Pro mě je tohle všechno žalostně málo, ale pokusím se teď odnést si něco i z toho mála. Pamatujte si totiž, že ne vždy je všechno podle představ, i na poslední chvíli se můžou vaše plány změnit a pokud se dost nesnažíte, tak se nehnete z místa! Tahle věta mě bude provázet celý příští rok a doufám, že na smůlu budu moct tentokrát opravdu zapomenout.

Každopádně musím vyzdvihnout pár věcí a to právě v mushingu. Od minulé sezóny Jessie udělala ohromný krok dopředu a já aspoň sama sobě dokázala, že když se chce, tak jde všechno. Z Jessie jsem totiž vytáhla mnohem víc než minulý rok. Na druhou stranu od druhé sezóny se toho dalo očekávat více než od té první. Jessie mi dokázala, že umí běhat rychleji, než se tváří! A to je co říct. A abych ještě nezapomněla na jednu pochvalu - konečně máme plně zvládnuté správné odbočování a letos mi Jessinka neudělala ani jedinou chybu! Kdo jiný však může stát za její pokrokem v běhání než Markéta a Petr, ke kterým jsme jezdily trénovat. Díky nim jsme postoupily na jinou metu, ale také si uvědomily pár věcí, které by nás v příštím roce měly posunout trošku jinam. Prostě děkuju!

Mimochodem, pečlivě jsem si zaznamenávala všechny tréninky bikejöringu a zjistila jsem, že tento podzim Jessie celkem naběhala 129,64 km. Jezdíme sprintové tratě, takže číslo je ještě relativně malé. Naše tréninky letos trvaly v rozmezí 2 měsíců a 8 dní k tomu. Uvidím, s jakým číslem se poperem příští rok.

Kdybych každý den trávila doma, život by byl úplně jiný. Protože mít každý den čas na Jessie je úžasný pocit. Úžasný pocit, který však můžu zažívat jen o prázdninách. Za nedostatek času může škola, zabírá čas během týdne a ještě k tomu o víkendech. Nikdy nechci počítat, kolik času jsem už školou vyhodila do vzduchu a neměla tak čas na trénování, protože bych z toho asi začala řvát. I mushing zabírá ve svém období maximum času a tak bohužel nezbývá čas na žádný jiný sport a moje sny, co bych ještě chtěla všechno dělat, se už tak třetí rok rozplývají někam do neznáma.

Je čas s tím něco udělat...

Rok 2012

Tak jo, co teda chystám? Začnu něčím, co vás asi nepřekvapí. Dogtrekking už doufám nebude jen jeden, ale nechám stranou ty, které se pořádají přes léto a pro nás tak v naprosto nevhodné době. A nebo alespoň uvidím podle počasí. Nikdy nevíte, co vás může překvapit. Teď v prosinci to taky nevypadá na nějakou zimu. Až doputujeme do fáze, kdy se budeme moct zúčastnit zkoušek z obedience, tak to uděláme. A věřím, že to bude brzy! V nějakém zbytkovém čase budeme od jara jezdit na tréninky dogfrisbee s Luckou Schönovou a když ne, tak budeme trénovat po svém. A mushing jsem si nechala nakonec. Vím, že jsem si tak trošku slíbila, že nebudu běhat a s canicrossem končím. Omyl je na světě. Pokud bude všechno šlapat tak, jak má, tak bikejöring pro nás s Jessie skončí a na prvním místě se teď bude slunit canicross, protože právě na něj má Jessie největší ambice. To by mělo být asi největší změnou celého roku. A pokud se mi to všechno podaří, tak bych měla dosáhnout ještě něčeho většího, než tady vůbec píšu...

Tohle všechno by samozřejmě nešlo bez pořádné dávky zdraví, a tak o sebe budeme velmi pečovat, ať je naše každá společná aktivita ještě zábavnější než doposud!