Radíkovský sprint, Radíkov, 24. - 25.3.2012
Stalo se už tradicí? Asi ano. Přihlášku jsem ale posílala až pár dní před závodama, protože jsem byla nejdřív týden nemocná, pak jsem se týden léčila a až v týdnu, kdy měly o víkendu závody začít, jsem začala nějak trénovat. Docela nic moc, ale proč se nezúčastnit. A v historii všech závodů poprvé v canicrossu s Jessie.
Celý víkend tak nějak pokazilo počasí. Bylo až přenádherně, šílené horko, teploty okolo 20°C. V sobotu i v neděli jsem pomáhala u startu, kvůli vysokým teplotám si každý startoval podle vlastního uvážení, což bylo fajn a nemusela jsem si tak hlídat svoje startovní časy. Sobotní den se startovalo od 11 hodin. Nastoupila jsem s Jessie na start, horko mě dusilo už při čekání. Po odstartování a následném stínu v lese jsem si ale oddechla. Jessie se moc běžet nechtělo, stejně jako já věděla, že o nic nejde a její starty se podobaly těm v naší první sezóně. Ale kdybychom jely na kole, asi by mě to mrzelo víc. Sama od sebe jsem v běhu moc nečekala, takže jsem to moc nesledovala. Každopádně musím pochválit trasu - nejlepší, která na Radíkově byla! 4 km dlouhá, nijak šílené kopcovitá, poměrně technická s různorodým terénem a hlavně ve stínu, což ocenil nejeden musher a určitě všichni psi. I bez tréninků ale Jessie běžela krásně, u canicrossu ten tah obzvlášť miluju. Do cíle jsme doběhly s časem 22:31 min. Zbytek dne jsem trávila s lidma, které jsem dlouhou dobu neviděla, s každým musíte stihnout prohodit aspoň pár slov. Dělá to za celým dnem takovou tu nepostradatelnou tečku. Tentokrát jsem večer s rodiči odjížděla prospat se domů.
(fotka z albumu hannnz.rajce.idnes.cz)
V neděli se startovalo už v 9 hodin, příjemný ranní vzduch nutil k lepším výkonům. Ani my s Jessie jsme to neměly jinak. Celá trasa se nám běžela poměrně lépe než v sobotu, škoda jen té nepřipravenosti. Na úseku u louky jsme předbíhaly nějakou paní, když my byly za ní, tak její pes se na nás pořád otáčel a Jessie zase nechtěla předbíhat, protože se ho bála. Zkušenosti z napadení jsou bohužel pořád zakořeněné. Nakonec jsem Jessie přemluvila a předběhly jsme je. V cíli jsme byly za 21:43 min, žádná sláva, ale spokojená bych byla s jakýmkoliv výsledkem. Po odstartování všech závodníků jsem šla pomáhat s přípravou vyhlášení a chystání cen. V kategorii canicrossu žen nás bylo 10, to je zatím maximální účast, co jsem na Radíkově v canicrossu viděla. My jsme skončily na super 5.místě. Radost veliká.
Nutno dodat, že tyhle Radíkovské závody se mi zatím líbily ze všech nejvíc. Asi to bylo těma lidma, změnou kategorie a trasy. Parádně jsem si to užila a nemůžu se dočkat na další sezónu, která začne na podzim. Určitě dodržím, co jsem si řekla. Kolo nechám tam kde je a budeme závodit jen v canicrossu. Do té doby budeme s Jessie dbát na pečlivou přípravu proloženou odpočinkem.
FOTKY
Kontakt