Hradecký sprint, Běleč nad Orlicí, 27. - 28.11.2010
Kdo by to byl řekl, že celá závodní sezóna tak rychle uteče. Nic naplat, vydáváme se na poslední závody...
Poctivě balím všechny možné věci, které by se mohly hodit - vždyť má sněžit. V pátek vyjíždíme kolem 14:00, ale zdržujeme se ještě ve městě, takže na cestu se doopravdy vydáváme až v 15:00. Po cestě si dáváme přestávku na benzince. Začíná se stmívat. Do Bělče nám zbývá asi 60 km, ale začíná mírně sněžit a tvoří se mlha, takže zpomalujeme. Kolem 18:00 přijíždíme na místo, nikde ani stopy po sněhu. Parkujeme na stakeoutu, se všemi se vítáme a zanedlouho se vydáváme na prezentaci a mezi lidi do společenské místnosti v hlavní budově. Promítá se tam mnoho videí ze závodů, dokonce i těch už opravdu dávných. Tak to jsem doopravdy koukala
Únava přichází v nevhodnou dobu, ještě ji překonávám, ale nakonec si jdeme lehnout. Vycházíme z budovy a jdeme ke stakeoutům... a hele, ono sněží! Můj první letošní sníh
Ráno se probouzíme do sněhové nadílky. Mohlo napadnout 5 nebo možná i 10 cm sněhu.
To jsem teda zvědavá, jak se pojede. Neustále sněží. Zjišťujeme si starty, já startuju v 12:19. Starty jsou od 10 h, ale začíná se MIDem. Venčíme pejsky, ohříváme se v budově. Nezdá se to, ale ten čas vždycky strašně utíká. Přesouvám se opět k autu a chystám se na tu zabijáckou trať. Ani jsem si ji neprojela, takže to bude premiérová jízda. Jessie vypadá natěšeně, tentokrát se pořádně vyvenčila a tak bychom s tím na trati neměly mít problém. Jsem nachystaná, můžeme vzít kolo, Jessie a s předstihem jdeme na start. Ještě máme čas, ale nechci zmeškat start a honit Jess. Nakonec i na nás přichází řada. Řadím na startu sebe a taťka mi řadí Jessie. Tentokrát nevypadá, že by chtěla běžet. Její starty jsou vždycky "bez života". Zbývá asi půl minuta... koukám před sebe na trať. Je už rozježděná, místy se sníh přeměnil v bláto. To bude pěkně klouzat. Posledních 5 sekund... mush go! Vyjíždíme na trať. A opravdu bez života, Jessie asi nebude běžet... Nakonec se trošku rozbíhá. Trať překonáváme prozatím docela v pohodě. Všechno je krásně zasněžené, jízda ve sněhu mi nepřipadá zas tak těžká. Předjíždí nás někdo na kole, někdo na koloběžce... Jessie má z Radíkova špatné zážitky a tak když nás někdo předjíždí, tak začne brzdit a uhýbat. Tak to tedy nevím, jak tohle napravit. O pár set metrů dál mi z nepochopitelných důvodů uhýbá na "dží" doleva do houští do lesa. "Jessie, tak copak řvu "hó"?!" Do všech možných zákoutí na kole se mi už dostal sníh a bláto a tak nemůžu přehazovat. Jedu na nějaký lehčí převod, takže Jess ani moc nepomáhám a táhne mě. Předjíždí nás asi koloběžka, Jessie opět brzdí a uhýbá, kouká doleva na pesana a najednou... BUM! Narazila hlavou do stromu až se z něj na ní sesypal sníh. Ale naštěstí vypadá v pohodě a rozbíhá se dál. To byla vážně rána. Vyjíždíme skutečně malý kopeček (celá trať je jinak rovná a rychlá) a za ním zatáčka doleva. Trošku mi to podjíždí, ale naštěstí jsem to ustála. Jessie nasazuje rychlejší tempo, mezitím mi asi ještě 2x jde v zatáčce úplně do jiného směru. Tak teď se opravdu bojím každé zatáčky. Máme před sebou rovnou cestu a poslední zatáčku do cílové rovinky. Na pravé straně cesty stojí strom (jestli jediný, to skutečně netuším...). V tu chvíli nás předjíždí spřežení, Jessie opět uhýbá a zabíhá za strom. Ocitám se v situaci kdy asi poletím přes řidítka. Já jsem po levé straně stromu a Jessie po pravé straně, šňůra je tedy mezi náma a zasekává se o strom. Prudce brzdím dřív, než mě to vymrští před kolo. Tak teď jsi to Jess vážně pokazila! Skončila jsem nohama v největší louži na celé trati. Brr, to studí. Vymotávám sebe i Jessie ze šňůry. Po nějaké době opět nasedám na kolo a zanedlouho vjíždíme do poslední zatáčky a následně rovnou do cíle.
Jess běží nádherně. To bychom měli za sebou. Mám z toho smíšené pocity, nebýt všech těch karambolů, tak jsem i docela dost spokojená. Rychle do tepla a převléknout se, vůbec necítím nohy, jak mi zmrzly... 6,21 km jsme ujely za 0:21:59.
Obědvám. Všichni jsme nějací unavení, tak uléháme a spíme a válíme se až do 18 h. Pak jdeme do budovy, ale všude je tak strašně moc lidí, že si ani není kam sednout. Navečeříme se a asi kolem 9 h večerní to jdeme zkusit znovu. Tentokrát už tam hraje hudba a tančí se. Usedáme, ale nakonec jdeme taky na chvíli tančit. Bavíme se skvěleSpát jdeme až o půl 2, i když to tam pořád ještě žije...
Nedělní ráno sněžení vyměnil mráz. Všechno je namrzlé, všechno klouže. Startujeme v 11:21. Začínáme opečovávat kolo. Celé namrzlo a já přemýšlím, jestli mám trať dnes vůbec jet. Zadní i přední kolo se točí jen s obtíží, přehazovačka absolutně ignoruje spolupráci (ale na to jsem si zvykla už ze včerejška) a nefunguje ani jedna brzda. Nakonec se nám podaří dát to do pořádku, kola se už točí docela bez zadrhávání, taťka ručně nastavil nějaký převod, na který bych snad mohla jet celou trať a brzda mi funguje jen přední (ale opravdu jen trošku). Převlékám se a chystám Jessie. Vydáváme se po namrzlé asfaltce ke startu. Bude to o život. I sníh zmrzl a tam, kde bylo včera na trati bláto nebo louže, tak je to teď zmrzlé nebo zledovatělé. Jessie je i tentokrát pořádně vyvenčená a měla by běžet, ale po odstartování ukazuje pravý opak. Je to ještě horší jak včera! Ty její starty mě začínají dostávat. Ona si zase procházkuje. Běží vesele vedle mě a kouká s výrazem: "Tak dneska ti víc neběžím, to si pamatuj." Tak si říkám, že pojedeme pomalu, stejně je to všechno zmrzlý a ani se nic nestane. Když nás někdo předjíždí, tak ona opět uhýbá a brzdí... třeba proto od startu nechce běžet?! Snad polovinu trati běží takhle, nedává do toho absolutně nic. Pak se zničeho nic rozbíhá. Začínám z ní mít radost. To už si ale nevěřím v zatáčkách na namrzlých kalužích nebo zmrzlých vyjetých kolejích. Všechno naštěstí ustáváme. Jessie podává skvělý výkon. Vím, že to nepíšu poprvé, ale kdyby takhle běžela od začátku, tak máme mnohem, mnohem lepší čas! Jak jí ty starty jen zlepšit... Najíždíme do rovinky před poslední zatáčkou.
Do rovinky, kde stojí náš osudný strom ze včerejška. A pár metrů před stromem stojí taťka a fotí. No nazdar. Jess ještě nasazuje ostřejší tempo a nabíhá na taťku. Stahuju ji k sobě, ale přibližujeme se ke stromu. Ani moc nekoukám doprava, spíš před kolo, začíná se mi ukazovat ta obrovská (tentokrát už pěkně namrzlá) kaluž s vyjetýma a zmrzlýma kolejema. V tu chvíli doufám, že Jessie zase neoběhne ten strom. Spoléhám se na periferní vidění, ale už ani to mi nepomáhá a tak chci Jessie stáhnout radši ještě víc... A ani nevím, jak se to stalo... pravděpodobně mi to na té kaluži a v těch kolejích uklouzlo... a já letím k zemi. Opravdu bolavý pád. Mám z toho odřeniny na kolenu, loktu a obrovskou modřinu na pravém boku a o trošku menší modřiny na pravé noze. Než jsem se z té země i s Jess sesbírala, 2 minuty mohly uplynout. Vyjíždíme, hrneme se do poslední zatáčky a konečně cílová rovinka. Jessie běží jak splašená. Za cílem brzdíme, slézám z kola a kulhám ke stakeoutu. Aspoň mám nohy v teple. Tak nebýt toho pádu, tak je to celé perfektní až na první půlku trati tedy. Nedělní kolo jsme zajely za 0:21:31, tentokrát s větší průměrnou rychlostí než v sobotu.
Začalo opět to nezáživné balení. Mnoho lidí odjíždělo ještě před vyhlášením. I my jsme přemýšleli, že bychom už jeli, ale než jsme všechno sbalili tak, abychom už mohli odjet, tak vyhlášení začalo. Nakonec jsme tedy zůstali. Po vyhlášení jsem si šla pro diplom, skončili jsme na 6.místě S berňákem je to úžasný úspěch. Byla tam docela silná konkurence např. evropáků... Jen mě mrzí skutečnost, že vím, že ona do toho nedává maximum. Přitom sílu a výdrž na to má.
Byly to jako vždy skvělé závody. Možná to opravdu ani není potřeba říkat, protože mushingové závody ani jinačí být nemůžou. Tenhle odjezd domů byl ze všech nejhorší, proto nejen že skončily další závody, ale skončila celá sezóna závodů na suchu a to pro nás znamenalo, že to byly poslední letošní závody a s těma skvělýma lidma se zase uvidím až zadlouho... Přesto jsme si je užili jak se patří. Ze závodů na suchu se nakonec staly závody na sněhu, přijel rekordní počet lidí (až 200 týmů), organizace byla rozhodně více než dobrá a prostředí bylo dokonale skvělé, pro pořádání závodů jako stvořené. Určitě se příští rok rádi vrátíme, byly to jedny z nejhezčích a nejlépe zorganizovaných závodů. Ani nebyl čas fotit a kvůli počasí se ani moc nechtělo, ale docela mě mrzí, že jsem nezachytila tu kouzelnou atmosféru, tentokrát zimní atmosféru závodů.
Tak i v příští sezóně hodně štěstí! 
FOTKY
Kontakt